Kdysi jsem v rámci polyfázového spánku sepsal zamyšlení nad jeho hlavní podstatou, tedy časem, resp. jeho omezeností a provázaností s lidským vnímáním. Jde o krátký úvaho-experiment, jehož pokusem bylo rozlomit vnímání lidské mysli a definici času jako trvalého kontinua. O tom jak byl úspěšný/neúspěšný, či jaký měl přínos, se dočtete o kousek dále…

Jednou mi Glojin (môj slovensky brat) napsal, že už jde spát, protože je půlnoc. Já měl ale 23:50, načež mi odvětil, že má hodinky posunuté o 10 minut dopředu, aby stíhal přicházet včas. To už znám od Aleshka, který má hodinky posunuty o 2 minuty dopředu. Jeho techniku jsem taky zkoušel, ale vždy jsem si byl schopen převést čas téměř automaticky na skutečný, takže to moc neplnilo smysl.

Smysl pokusu

A co bylo vlastně smyslem? Vnímat skutečný čas jinak, než jaký byl ve skutečnosti, tedy zmást mozek, odstranit u něj převodní mechanismy a naučit jej novému chápaní času. Vycházel jsem z předpokladu, že mozek si uvědomuje „objektivní“ tok času pouze pokud jsou mu o něm pravidelně doručovány informace – tedy že vím kolik je jen díky tomu, že se tu a tam na hodiny kouknu. Dále jsem vycházel z předpokladu, že pokud bude mozek zpracovávat různé časového hodnoty v tentýž čas, dojde aspoň k částečnému rozbití chápání času. Přičemž bylo důležité, aby chápal fiktivní zobrazený čas jako ten pravý.

Posun hodin

Nastavil jsem si tedy na hodinkách čas posunutý o hodinu 10, na mobilu o 20 minut, na počítači o 10 minut. Převody na reálný čas již nebyly tak snadné, ale přesto jsem si po čase zvykl. Nicméně tu a tam se mi stalo, že jsem bral zobrazený čas jako reálný. Například po probuzení mi pár vteřin trvalo se „aklimatizovat“ a uvědomi si, že škola neběží už 30 minut.

Jednou se mi dokonce stalo, že jsem bral čas jako skutečný i během jedné večerní akce a na jeho základě jsem provedl chybné rozhodnutí. Zde se aplikovala teorie filtru, tedy že člověk je schopen vnímat jen určitý počet podnětů najednou. Byl jsem tedy něčím natolik zaobrán, že jsem nebyl schopen provést přepočet.

Odstranění vnímání času na laptopu

Po čase jsem zkusil přejít – jak jsem poté zjistil – k velmi závažnému kroku, a to vypnout čas tam, kde ho vnímám nejčastěji. Tedy v oknech ICQ před každou zprávou a vpravo dole na liště start. Tyto změny byly postupné, u ICQ mi to tolik nevadilo, resp. jsem si zvykl rychle. A bylo to příjeměnšjí, i když jsem nevěděl, kdy mi došla jaká zpráva. Otázkou je: chtěl jsem to vědět, nebo to chtěl vědět jen můj mozek, protože na to byl zvyklý?

Odstranění hodin z lišty start však mělo fatální následky. Nevěděl jsem vůbec kolik je hodin (na hodinky jsem se moc nekoukal, protože jsem měl pocit, že když jsem u počítače, tak se na ně koukat nemusím, jelikož mi stačí se kouknout na počítač (i když tam hodiny nebyly, ale na to jsem zvyklý nebyl)) a tak jsem ani nevěděl, jak moc rychle mám jakou činnost dělat. Neměl jsem podle čeho organizovat čas. Často jsem se kvůli tomu ocitl ve stresové situaci, když bylo najednou tolik a tolik hodin, aniž bych věděl, jak jsem se k nim dopracoval.

Positivní přínos

Positivní přínost této techniky je v tom, že je více příjemné si uvědomit, že je teprve o 10/20/70 minut dříve než kolik stresu Vám donese zjištění, že je takto pozdě. Takový pocit cestování časem a ty jsou vždy příjemné, jsou-li chtěným směrem.

Závěr

Ano: posunout hodinky na mobilu, hodinkách a pc o 10-70 minut (důležité posunout aspoň o hodinu a zároveň zachovat 10 minutový posun, aby mozek musel konvertovat 2 faktory (minuty a hodiny)), v případě problémů si pomalu zvykat

Ne: nevypínat hodiny na pc, resp. neodstraňovat zdroje času, vede ke ztrátě motivace k činnosti a celkovému rozrušení organismu

Možná by tato metoda byla účinná, kdybych vydržel a překonal stresovou bariéru. Trpěl jsem to asi 5 dní a pak si řekl, že to nemá smysl. Aspoň mám námět pro další rozvoj, až na to bude vhodná příležitost.